REBARBORA

Rebarbora neboli reveň (lat. Rheum rhabarbarum) je nenáročná mrazuvzdorná rostlina jejíž řapíky se používají jako chutné ovoce (ačkoliv je formálně řazena mezi řapíkatou zeleninu). Dělá se z ní skvělý kompot, marmeláda, koláče, zavařeniny a mnoho dalších.

Co se týče konzumace je třeba dát pozor na správné pěstování a sklizeň. Rostliny pěstované ve stínu nebo polostínu mají větší obsah dusičnanů než rostliny pěstované na přímém slunci. Listové řapíky je zase nejlepší sklízet od dubna do června(jak říkaly naše babičky sklízet rebarboru do svatého Jana). Později v nich stoupá obsah kyseliny šťavelové(kyselina oxalová), což nemusí prospívat zejména osobám s poruchou ledvin. Vařením se kyselina šťavelová neničí. Nepříznivým účinkům kyseliny šťavelové a jejich solí lze zamezit společnou konzumací s mlékem nebo tvarohem, která obsahují vysoké množství vápník (škodlivý účinek kyseliny šťavelové a jejich solí je právě kvůli tomu, že narušuje iontovou rovnováhu vápníku). Osoby s poruchou ledvin či osoby náchylné ke tvorbě ledvinových kamenů by se ji však měli, stejně jako ostatním potravinám se zvýšeným obsahem kyseliny šťavelové, vyhnout úplně. Nicméně to neznamená, že byste se jí měli přehnaně bát. Zvýšená množství kyseliny šťavelové obsahuje i špenát, angrešt, nezralé ovoce nebo mladé kopřivy. Naopak rebarbora pro zdravého člověka je bezpečná a velice chutná rostlina velmi oblíbená už u našich babiček. Jako u všeho však platí, že by se měla konzumovat s mírou-nebo by se raději slušelo říct s tvarohem:-).

Čerstvě natrhané řapíky vydrží asi 5 dní v ledničce a nebo se dají nakrájet a zamrazit na později.

Nejčastěji rebarboru zakoupíme jako už zakořeněnou rostlinku, ale s trochou trpělivosti se dá vypěstovat i ze semen.

Rebarboře se nejlépe daří na slunném, otevřeném stanovišti, ale dobře snáší i polostín. I když nemá žádné speciální nároky na půdu, nejlépe poroste v lehčí půdě bohaté na živiny. Vzhledem k tomu, že rebarboru obvykle necháváme na jednom místě klidně i 10 let, je vhodné pro ni pečlivě připravit místo výsadby. Nejdříve si rýčem připravíme záhon. Ten by měl být pruhový, asi 1 m dlouhý a 50–60 cm hluboký. Spodek takto vzniklého záhonu ještě zkypříme a do půdy promícháme hnůj a nebo kompost. V průměru tak 1 kyblík kompostu na jednu rostlinu. Záhon si připravíme několik týdnů před plánovanou výsadbou, aby půda mohla slehnout.

Rebarboru vysazujeme buď v druhé polovině října nebo brzy na jaře. Rostliny vysazujeme asi 80 cm od sebe a to tak, aby byl nejvyšší kořenový pupen asi 5 cm od povrchem okolní půdy. Po výsadbě každou rostlinu důkladně zalijeme.

V prvním roce po výsadbě rebarboru ještě raději nesklízíme. Počátkem podzimu totiž nadzemní části rostliny zvadnou a rebarbora stáhne všechny živiny do podzemních částí rostliny. To dodá rostlině dostatek energie, aby se jí v příštím roce co nejlépe dařilo a předčasnou sklizní bychom jen další růst a tvorbu silných trsů akorát ohrozili. V dalším roce však už můžeme pár listů z každého trsu sklidit. Květní stonky, které se mezi listy objeví raději brzy odstříháváme, aby se rostlina kvetením a tvorbou semen zbytečně nevyčerpávala.

Při sklizní opatrně směrem ven co nejníže vylomíme listový řapík. Listové řapíky neřežeme ani nestříháme. Listovou čepel hned po utrhnutí odřízneme, protože obsahuje jedovaté látky. Konzumujeme pouze listové řapíky. Sklízíme ideálně od dubna do června, vždy nejspodnější listy a to vždy asi 1/3 až ½ z jejich počtu. Za rok tak z jedné rostliny průměrně získáme 12–15 listů. Jejich řapíky by měly být dlouhé 25–30 cm. Z rebarbory však nikdy neotrhejte všechny listy. Pokud jich vezmete moc bude muset tvořit nové na úkor kořenů a rostlinu to do budoucna oslabí, takže i následná sklizeň by byla malá.

Každý rok na podzim z rostlin odstraníme zvadlé listy, přihnojíme je 10–20 g třísložkového kombinovaného hnojiva a přiryjeme k nim zeminu. Na jaře dalšího roku je okopeme a přidáme k nim zbytek hnojiva. Pokud preferujete raději přírodní řešení a neradi používáte umělá hnojiva, měl by místo nich stačit dobře uležený kompost v množství asi 10–15kg/m2. Každý třetí rok se doporučuje půdu přivápnit.

Když začne rebarbora vytvářet jen slabé listové řapíky, znamená to, že bychom ji měli ze země vyjmout a trs rozdělit. Rostlinu nejprve uvolníme ze země a potom ji ostrým rýčem rozřežeme. Na nové místo zasadíme pouze ty nejsilnější oddělky nejlépe z okraje trsu.

Rychlení rebarbory

Rozmnožování semeny: křídlatá semen se vysévají v dubnu 2–3 cm hluboko do předem připravených řádku vzdálených od sebe asi 40 cm. Vzešlé semenáčky vyjednotíme (vytrháme přebytečné rostliny) asi na vzdálenost 10–15 cm od sebe a takto je ponecháme nejméně jeden rok. Po této době již půjde rozeznat nejkvalitnější rostliny. Rebarbory pěstované ze semen jsou totiž velmi variabilní jak co se týká vybarvení řapíků, tak i například ranosti. Ty nejlepší vybereme a přesadíme je na konečné stanoviště. Je však nutné upozornit, že zejména u šlechtěných kultivarů nebývá pěstování ze semen úplně lehké a vyplatí se radši koupit novou rostlinku a nebo si ji vypěstovat dělením trsů.

Rebarboru lze množit také vegetativně tak, že od mateřské rostliny čas i s kořeny oddělíme. Dospělé rostliny dělíme přibližně po 3 letech pěstování. Ideální doba k tomu je začátek podzimu, tak, aby oddělek stihnul ještě do zimy dobře zakořenit, ale lze to dělat i na začátku jara(březen, duben). Oddělek by měl mít nejméně jeden kořen s vegetačním pupenem. Sázíme ho asi 5 cm hluboko pod povrch zeminy. Po rozřezání silnějších trsů nechte rány nejdříve zaschnout, aby kořeny v zemi nehnily. Pokud nebudete oddenek zasazovat hned, doporučuje se kořeny omotat savou látkou namočenou ve vodě (např. obvazem), aby na vzduchu nevyschl. Sazeničce také nechte všechny listy. Slouží ji k výrobě energie pro další úspěšný růst.

Z odrůd jsou to nejčastěji Holstein Blutrot, která je raná, bujného vzrůstu s tmavě červenými řapíky, Viktoria-ještě ranější, prvotřídní kvality s třešňově červenými řapíky, Champagne Early s šarlatově červenými řapíky a výbornou chutí, The Sutton nebo odrůda Jara(vytváří silné červené řapíky jemné chuti). Odrůdy dále dělíme na zelenomasé a červenomasé.

Tagy: rebarbora