DÝNĚ
Dýně je lidový název, kterým označujeme některé druhy tykví. Nejčastěji se jedná o variety tykve obecné (lat. Cucurbita pepo) a tykve velké (lat. Cucurbita maxima). Dýně jsou jednoleté popínavé rostliny původem z Latinské Ameriky, které se k nám do Evropy dostaly, díky zámořským objevným plavbám, někdy v 16. Století. Jsou pěstovány především pro svoje velké chutné oranžové plody, ale často také jen jako okrasné rostliny. Obsahují mnoho důležitých minerálů a vitamínů jako hořčík, draslík, sodík, železo, vápník, vitamíny řady B, alfa a beta karoteny a také řadu dalších zdraví prospěšných látek. Jelikož se jedná o tykve je jejich pěstování až na některé maličkosti shodné s pěstování jiných druhů tykví jako jsou cukety, patizony, zucchiny, kabačky a další.
Dýně vysazujeme na jaře. Jelikož dýně nejsou mrazuvzdorné rostliny, vysazujeme je až v době, když už nehrozí žádné noční mrazíky a průměrné denní teploty se pohybují kolem 20 C. V našich klimatických podmínkách to bývá obvykle od konce května do konce června. Ve vyšších polohách, kde je chladněji to bývá o 1–2 týdny později než v nížinách. Většině druhů dýní trvá přibližně 80–130 dní než plně dozrají. U velkých odrůd a při pěstování ze semen je to samozřejmě ta delší doba z toho intervalu. U zakoupených semen je tato doba obvykle uvedena na obalu.
Dýně jsou teplomilné rostliny. Potřebují nezastíněný záhon s co největším množství slunečního záření a s dobrým odtokem vody. Pokud by se například po dešti na záhonu voda hromadila a špatně by odtékala, mohlo by dojít k zahnívání rostliny. Je také nutné brát v úvahu, že v závislosti na odrůdě mohou dýně narůstat opravdu úctyhodných rozměrů a tomu je nutné přizpůsobit rozmístění na záhoně. Nejedná se pouze o velikost plodu. Nejběžněji pěstované druhy dýní jsou plazivé rostliny s lodyhami dlouhými 5–10m. Proto většinou na zahrádce pěstujeme jen několik dýní, zejména co se týká plazivých velkoplodých odrůd.
Místo výsadby si připravíme pro každou rostlinu zvlášť. Dýním se bude dobře dařit i na místech, kde před tím rostly květiny, zelenina a dokonce i plevel. Je-li naším cílem sklízet opravdu velké plody, vykopeme na záhoně 45 cm hlubokou jámu o rozměrech 60×60cm. Tu naplníme asi do jedné poloviny dobře proleženou chlévskou mrvou nebo kompostem. Jako částečnou náhražku můžeme použít i čerstvě posečenou trávu, při jejímž tlení v zemi vzniká teplo. Záhon si takto připravíme několik týdnu před plánovanou výsadbou, aby půda měla dostatek času opět slehnout.
Pro dřívější sklizeň a nebo pro docílení mimořádně velkých plodů, si lze dýně předem předpěstovat a to buď ve skleníku, bytě nebo v pařeništi. Obvykle v polovině dubna si do květináče o průměru 10 cm připravíme směs rašeliny a kompostní zeminy. Do každého pak, do hlouby asi 1,5 cm, zasadíme 2 semínka. Předpěstovávané rostlinky vyžadují hodně světla, jinak budou slabé a hodně se vytáhnout. Aby se po výsadbě dobře uchytily, musíme je postupně přivykat na nižší teploty-otužovat je. Obvykle v druhé polovině května nebo na začátku června, když už dýně mají dostatečně vyvinuty děložní lístky, je zasadíme na venkovní záhon. Ze začátku je dobré je na noc ještě chránit nějakým krytem před chladem.
Pokud rostlinky předpěstováváme v květináči, několik hodin před samotnou výsadbou je zalijeme. Tím nám snáze z květináče vyklouznou. Dýně předpěstované v rašelinových hrnečkách vysazujeme zároveň s hrnkem. Po zasazení je musíme pravidelně zalévat, aby s rašelinový obal rozpustil. Pokud by totiž zaschl, uvěznil by i celý kořenový systém, který by se tak nemohl rozrůst do okolní zeminy. Abychom kořínkům uvolnili cestu, můžeme také květináč před výsadbou ze strany rozříznout a nebo mu odstranit dno.
Vzhledem k tomu, že na většině místech jsou u nás pro pěstování dýní klimaticky příznivé podmínky, nemusíme dýně nutně předpěstovávat a u může jejich semínka zasít rovnou konečné stanoviště. Jak jsme psali, nejvhodnějším obdobím pro sázení je druhá polovina května a začátek června. Abychom zvýšili šanci, že na daném místě vyroste alespoň jedna rostlina, sejeme do země po třech semenech tzv. do trojsponu, na vzdálenost asi 15 cm a do hlouby 2,5–5cm pod zem. Během 7–10 dnů by semena měla vyklíčit v malé klíčky. Jakmile rostlina naklíčí je vhodné kolem ní přidat vrstvu kompostu jako nastýlku. Nastýlka z kompostu (neboli mulč) pomáhá jak udržovat půdní vláhu, tak i do určité míry brání růstu plevele. Pokud ze semen vyroste více než jedna rostlina, u keříčkovitých odrůd je vytrhneme a necháme pouze jednu. U plazivých odrůd, kterých je u dýní většina, můžeme ponechat rostliny dvě, s tím že je nasměrujeme každou na opačnou stranu. Chceme-li dýně nasměrovat, aby rostly určitým směrem, musíme tak učinit brzy. Později, když už se výhony pevně přichycují k zemi, špatně snášejí jakékoliv vyrušování. Plazí-li se dýně dál a přitom pořád nevytváří žádné plody, její vrcholek zaštípneme, čímž podpoříme tvorbu postranních výhonků.
Jelikož dýně jsou z 80–90% voda je jasné, že v době růstu potřebují opravdu hodně vody. Tajemství bohaté úrody je, že dýně zaléváme pouze, když to opravdu potřebuje. Motyčkou nebo lopatkou zkontroluje svrchní vrstvu půdy. Když je vlhká a dýně vypadá zdravě, necháme ji být. Jakmile půda začne vysychat a rostlina mírně povadávat, Dlouze a hluboce ji zalijeme. Takovéto vydatné ale nepravidelné zalévání totiž dýním velmi prospívá. Dýně zaléváme nejlépe ráno a ne na večer, abychom tím zabránili houbovým onemocněním a dbáme na to, aby se při tom voda nedostala na listy. Když se dýně začnou pomalu zabarvovat do oranžova, postupně zálivku snižujeme a 7–10 dní před sklizní se zaléváním přestaneme úplně. Dýně nám pak po sklizni delší dobu vydrží.
Dýní se u nás pěstuje mnoho druhů, ale základní postupy popsané výše jsou u všech z nich shodné. Nejznámějšími z nich jsou např. dýně hokkaido, dýně goliáš, Atlantic Giant, dýně špagetová, dýně gigant, Lumina, Lakota, Sweet Dumpling, Jack-Be-Littles, Connecticut Field, Howden, Baby Pam a další.
Tagy: dýně