CIBULE
Cibule je velmi hodnotná a velice zdravá zelenina. Příznivé účinky mají hlavně látky nazývané fytoncidy v cibuli hojně obsažené. Ty pomáhají dobrému trávení, zlepšují krevní oběh, podporují činnost ledvin a mají silné antibakteriální, protiplísňové a antivirotické účinky. Z tohoto pohledu jsou samozřejmě nejhodnotnější čerstvé cibule a cibulová nať. Při dodržení základních zásad není pěstování cibule ani pro zahrádkáře amatéra nijak složité.
Cibuli nejlépe vyhovuje lehká až středně těžká půda přiměřeně zásobená živinami. V těžké půdě nebo v půdě hnojené chlévskou mrvou je cibule velmi náchylná k různým nemocem a napadením škůdci, proto se pěstování cibule v těchto půdách nedoporučuje. Z tohoto důvodu pokud sázíme zeleninu tzv. do tratí, cibuli se bude nejlépe dařit v třetí trati. Má ráda teplé podnebí se sušším létem.
Záhon pro cibuli zryjeme už na podzim, aby půda měla dostatek času slehnout. Neryjeme do větší hloubky než 15–20 cm. Pokud bychom totiž cibuli zasadily hlouběji do země, narostla by příliš velká nať a jen malé cibulky.
Můžeme si vybrat, jestli budeme cibuli pěstovat ze semen a nebo ze sazeničky. Při pěstování ze sazeničky získáme cibule dříve než ze semen. V oblastech s méně příznivými klimatickými podmínkami dává také pěstování ze sazeniček vyšší výnosy. K výsadbě se používají malé cibulky o průměru 10–15 mm vypěstované v minulém roce. Cibule větší než 2 cm se pro tento účel nehodí, neboť po vysazení mají tendenci začít kvést. Malé cibulky získáme z červnových nebo červencových výsevů, které nevyjednocujeme (nevytrháváme přebytečné rostliny, abychom tím dali ostatním prostor k růstu). Tím nám narostou jen malé cibulky. Ty sklidíme koncem září a až do jara je skladujeme v suché místnosti chráněné před mrazem. Velkopěstitelé skladují cibule určené k jarní výsadbě několik týdnů při vysoké teplotě, aby tak zničili zárodky budoucího květenství. Malé cibulky na sázení si taky můžeme jednoduše za pár korun koupit v každém zahradnictví.
Cibulky vysazujeme obvykle v dubnu a to do řádků vzdálených od sebe přibližně 20 cm. Mezi jednotlivými rostlinkami v řádku necháváme asi 10–15 cm mezery, avšak můžeme rostliny zasadit i do menších vzdálenosti např. 5–10 cm a později vzdálenosti mezi nimi například zvětšit tak, že každou druhou cibuli vytáhneme a spotřebujeme ji jako tzv. cibuli zelenačku I při hustší výsadbě obvykle narostou cibule do dostatečné velikosti. Cibulky zasazujeme jen tak hluboko, aby byly jejich špičky zhruba v úrovni povrchu půdy. Pěstitelská doba je asi o 6 týdnů kratší než při pěstování ze semene.
Během vegetační doby cibuli mělce okopáváme a opatrně vytrháváme plevel, abychom ji nepoškodily kořínky. Je třeba dát pozor, abychom při kultivaci nenahrnuli k rostlinkám zeminu. Vznikly by cibule s dlouhými krky. V první polovině vegetační doby, obzvláště když je delší dobu sucho, cibuli zaléváme, v druhé polovině, kdy začnou listy pomalu žloutnout, se zaléváním přestaneme. Květní stvoly těsně pod květenstvím odlamujeme, aby se další růst cibule nezastavil.
Cibuli můžeme sklidit v době, kdy cibule zatahuje, její listy začnou žloutnout a slupky hnědnout. Jelikož cibuli pěstujeme mělce, obvykle ji jen stačí chytnout za nať a vytáhnout ze země. Lze také použít rycí vidle. Cibuli také můžeme, tak jak se to dělá při velkopěstění, ponechat ležet v záhonu a nechat ji pomalu doschnout. Pokud potřebujeme záhon uvolnit pro jinou rostlinu, lze cibuli usušit i na jiném suchém a teplém místě. Cibule s dlouhými krky vytřídíme a spotřebujeme je co nejdříve.
Cibule určené k pozdější spotřebě můžeme uskladnit dvojím způsobem:
Cibule zbavíme všech zbytků nadzemních části rostliny i malých kořínků, srovnáme je do ploché bedničky a uskladníme v suchém, dostatečně vzdušném prostředí při teplotách nikdy neklesajících pod 3 C. Abychom zabránili na konci zimy předčasnému rašení, ukládáme cibule do bedniček kořenovou částí vzhůru.
Druhý oblíbený způsob skladování je, že z cibulí s ještě ne úplně zaschlou natí vyrobíme cop, který si pak můžeme kdekoliv v chatě či bytě pověsit na vhodné místo a postupně si během potřeby ze shora copu cibule obírat. Postup výroby takového copu je velmi jednoduchý.
Cibulí se kromě nejznámější cibule kuchyňské (lat. Allium cepa) pěstuje mnoho různých druhů a odrůd, lišících se hlavně svojí barvou, velikostí i chutí. Nejoblíbenější jsou letní bílá cibule, cibule šalotka nebo zimní cibule-sečka.
Tagy: cibule