STÉVIE SLADKÁ
Stévia je rod asi 240 různých druhů bylin a keřů pocházejících především z tropických a subtropických oblastí amerického kontinentu. Nejznámějším z nich na který se také zaměříme v našem článku je, chtělo by se říct, až téměř zázračná stévie sladká (lat. Stevia rebaudiana). U nás je známá také pod jmény cukrová tráva, medové lístky, stévie cukrová nebo pod anglickým názvem sugar baby. Její domovinou je jižní Amerika především Paraguay a Brazílie. Jedná se o přírodní náhradní sladidlo, které ale má, na rozdíl od běžně používaných umělých sladidel, mnoho příznivých účinku na náš organismus. Hlavní sladivou složkou ve stévie jsou glykosidy steviosid a rebaudioside A. Uvádí se, že ve své čisté podobě je steviosid až 300× a rebaudioside dokonce až 450× sladší než běžně používaný cukr tedy sacharóza.
Domorodí indiáni využívají stévii ke slazení již stovky let. Používají ji mimo jiné při přípravě slavného čaje Yerba Maté, který se připravuje z cesmíny paraguayské. Ke slazení se používají jak listy tak i nať rostliny. Stačí si jen pár lístků přidat do čaje, do kafe nebo do ovocných salátů. Extrakt ze stévie můžeme používat i při pečení, protože při vysokých teplotách svou sladkou chuť neztrácí. Lístky můžeme usušit i zmrazit. Extrakt ze stévie je u nás běžně k dostání nebo si můžete z listů vyrobit vlastní doma. U prodávaných extraktů obvykle platí, že jedna kapka=jedna kostka cukru.
Příznivé účinky
Díky tomu, že se steviosid do našeho těla nevstřebává, nezatěžuje organismus ani zvýšením hladiny cukru ani přebytečnými kaloriemi. Z tohoto důvodu je vhodný jak pro diabetiky prvního a druhého typu tak i pro různé diety při hubnutí. Navíc některé studie naznačují, že zvyšuje produkci inzulínu a snižuje inzulinovou rezistenci čímž může diabetikům dokonce prospívat. V některých studiích pomohl také extrakt ze stévie lidem s vysokým tlakem snížit jeho hodnotu.
Velmi zajímavé také je, že po stévii se na rozdíl od běžného cukru nekazí zuby. Studie paraguajských indiánů z kmene Guarani, kteří stévií sladí všechno své jídlo, ukázalo, že téměř netrpí zubními kazy. Ukázalo se, že stévie má v ústech antibakteriální a protivirové účinky. Nejenže snižuje tvorbu zubních kazů, ale působí i proti paradentóze, aftům, tvorbě zubních kamenů a zamezuje tak nepříjemnému pachu z úst. Naředění extrakt ze stévie můžeme také používat jako ústní vodu
Stévie také zvyšuje psychickou výkonnost. Působí proti únavě a únavovému syndromu. Snižuje touhu po alkoholu a tabáku. Pár kapek odpoledne prý dokáže snížit večerní touhu po sladkém. Zvyšuje pocit sytosti a tak je ideálním pomocníkem při hubnutí.
Stévie může pomoci při ošetřování nejrůznějších kožních problémů. Stačí pár kapiček nakapat na vatičku a postižené místo potřít. Indiáni jej používají jako zklidňující prostředek při pobodání nebo poštípání hmyzem. Zmirňuje akné, ekzémy a jiné kožní záněty a pomáhá i při popáleninách. Dá se použít i jak náhrada pleťové vody prodávané v obchodech. Stačí rozředit pár kapek do vody a vatičkou namočenou v této vodě si očistit pleť.
Největší zkušenost s hromadným používáním stévie jako náhradního sladidla má určitě Japonsko. Tam se používá už od 70. let 20. století téměř do všeho-od piva, žvýkaček, čokolády, chleba, ovocných kompotů až po coca-colu. A je nutné říct, že za celou dobu nebyl zaznamenán žádný negativní účinek tohoto sladidla.
Používání stévie místo umělých sladidel provázelo především ve Spojených státech mnoho kontroverze. V roce 1991 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zakázal na základě anonymní stížnosti používání stévie jako sladidla. Kvůli tomu, že nemá dostatek informací ohledně případných nepříznivých účinků stévie. Proti tomuto rozhodnutí se ihned vznesla vlna kritiky. Odpůrci namítali, že jde o ústupek velkým firmám vyrábějících umělá sladidla. Toto podezření podpořilo i to, že FDA odmítl zveřejnit jméno stežovatele/ů a i když byl nakonec donucen originál stížnosti vydat, všechna jména pod ním vymazal. Zákaz byl částečně zrušen až v roce 1995, kdy bylo trochu nešťastně povoleno výrobky ze stévie znovu prodávat ale pouze pod označením potravinový doplněk a ne jako sladidlo. První sladidlo ze stévie (konkrétně z rebaudiosidu A) bylo oficiálně v USA povoleno až v roce 2008.
Také v Evropě to neměla stévie lehké. Některé první studie provedené v 80. a 90. letech minulého století na zvířatech naznačovaly, že produkt, který vzniká metabolickou přeměnou dvou hlavních složek stévie – steviosidu a rebaudiosidu mohou být mutagenní. Kvůli tomu v roce 1999 zakázala Evropská unie používání stévie jako přírodního sladidla, ačkoliv studie na jejímž podkladě bylo vydáno toto rozhodnutí byla vědci tvrdě zkritizována pro procedurální chyby. Odpůrci tvrdili, že v této studii by i čistá voda vyšla mutagenní. Evropská unie, ale trvala na tom, že ohledně bezpečnosti jsou potřeba další data. Drtivá většina následujících studií však neprokázala v souvislosti s látkami ve stévii žádný škodlivý účinek, žádné mutagenní působení na lidský genom, žádný případ rakoviny ani vrozeného defektu u dětí. K tomuto závěru došla v roce 2006 také Světová zdravotnická organizace a naopak vyzdvihla některé možné pozitivní účinky u nemocných s cukrovkou, obezitou a vysokým krevním tlakem. Na základě všech těchto zjištěných okolností EU konečně povolila v prosinci 2011 používání stévie a látek v nich obsažených jako sladidla použitelného v celém potravinářském průmyslu.
Potvrdilo se tím jen to, co se vědělo už díky stovkám let konzumace stévie v jižní Americe a mnoha desítkám let masového využívání v Japonsku. Že stévie je naprosto bezpečná a zdraví velice prospěšná náhrada obyčejného cukru.
Tagy: stévie sladká