MEČÍK
Mečíky pocházejí převážně ze středomořské oblasti a z jižní Afriky. Jedná se o štíhlé rostliny s pestrými květy. V Evropě rostou divoce např. mečík bahenní (Gladiolus palustris), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) nebo mečík byzantský (Gladiolus byzantinus). První dva jmenované druhy rostou divoce i u nás.
Mečík byzantský (Gladiolus byzantinus): Je 60–90 cm vysoká trvalka. Jeho hlízy se vysazují na podzim. Obvykle v červnu vykvétá řídký kláskem, jenž má až deset 7 cm širokých purpurově červených nebo bílých květů. Pod dobrou ochranou z větviček, rašeliny a spadaného listí zvládne přezimovat i u nás.
Většina mečíku, které se v současné době pěstují na zahradách jsou však výsledkem dlouholetého šlechtění a křížení. Bylo již vyšlechtěno několik desítek tisíc různých kultivarů a pořád přibývají další. Pro zjednodušení lze mečíky rozdělit do zhruba 4 různých skupin. Jsou to kápovité, velkokvěté, motýlokvěté a miniaturní (vysoké jen asi 25–45 cm).
Naštěstí nemusíte mít strach, že byste se v nepřeberném množství druhů mečíku a toho jak je pěstovat ztratily. Existují společné zásady pěstovaní které, když budete dodržovat, tak vám gladioly pravidelně každé léto nebo podzim nádherně ozdobí vaši zahrádku.
Pěstování
Hlízy mečíků se obvykle nakupují až na jaře. Vzhledem k našim klimatickým podmínkám se sázejí nejčastěji v druhé polovině dubna, ve vyšších polohách o něco později. Vzhledem k tomu, že mečíky jsou hluboko kořenící rostliny, je dobré zrýt půdu už na podzim, a to alespoň do hloubky 30 cm. 1–2 týdny před vlastní výsadbou promícháme do svrchní vrstvy půdy asi v poměru 50g/1 m2 vícesložkové hnojivo (NPK nebo Cererit). Rostliny sázíme asi 8–12 cm hluboko v lehčí půdě je lepší hlouběji, aby se rostlina během kvetení nevyvrátila. Nakonec osázený záhon vydatně zalejeme. Asi za týden nebo dva po výsadbě, by se měly nad zemí objevit špičky posledních spodních listů. Od té doby lze používat také zálivky s přidaným hnojivem. Záhon s mečíky se nesmí nechat zaplevelit.
Na květy mečíku se můžeme těšit přibližně 80–100 dní po výsadbě. Pokud si chceme nařezat květenství do vázy na výzdobu, je na to nejvhodnější doba v období, kdy se dvě nebo tři nejspodnější poupata začínají barvit. Rostlině na záhonu by se mělo ponechat co nejvíce listů, aby si dokázala na příští rok vytvořit nové hlízy. Jako u drtivé většiny cibulovin, mečíky sklízíme v době, kdy jejich listy začínají mírně žloutnout tj. přibližně koncem září/začátkem října. Pozor na pozdější sklizeň, to už se choroby nebo škůdci mohou stáhnou do hlíz. Během vyrývání hlíz ukroutíme stonek těsně nad hlízou. Nesmí se ponechat ani několikacentimetrový zbytek. To by totiž umožnilo nakažení i jinak zdravých hlíz škůdci. Po vyrytí hlízy asi 1–2 týdny sušíme při teplotě 21–23 °C v dostatečně větraných prostorách. Potom je zbavíme zbytků kořenů, popřípadě i uschlých slupek. Během zimy je skladujeme při teplotě 8–10 °C.
Škůdci
Množení
K množení mečíků se nejčastěji využívají malé hlízky (tzv. korálky neboli bruty), které se vytvářejí spontánně na povrchu hlíz. Ty můžeme v příznivých podmínkách vysévat už na konci března nebo na začátku dubna do hloubky 3–5 cm. Při náležité péči mohou mečíky z brutů vykvést jíž v prvním roce po výsevu. Ale vzhledem k tomu, že jejich květy bývají obvykle malé, doporučuje se je raději včas uříznout a dát tak rostlince prostor k tomu, aby její hlízy zesílily.
Tagy: mečík