JAHODY

Jahodník je na pěstování velmi vděčná rostlina. Můžeme ho pěstovat na venkovních záhonech, pod fólií nebo dokonce i v různých nádobách na balkóně, na terase nebo na střešní zahrádce. Jahodník neslouží jen jako rostlina užitková, ale můžeme z něho vytvořit i rozmanité ozdobné dekorace. Obzvláště zajímavá jsou například zátiší s kaskádovitě vysazenými rostlin v několika patrech, případně pěstované v proděravělých sudech, pyramidě či v u nás méně známých mechových stěnách. Pokud chcete, můžete si je snadno vytvořit i vy. Kaskádové květináče stejně jako pyramidy se k tomuto účelu běžně prodávají. A máte-li trochu času a zručnosti, můžete si nádobu na jahody vyrobit i sami, například i ze starého dřevěného sudu. Koneckonců, když jahodníku zajistíme dostatek vláhy a živin, poroste a bude plodit téměř v jakékoliv nádobě.

Nejdůležitějším požadavkem při pěstování jahod je propustná půda, která si ale zároveň dobře udrží vlhkost a je bohatá na živiny. Můžeme použít speciální zeminu pro jahody a nebo substrát s bohatou příměsí rašeliny. Díky dlouhodobému šlechtění jsou dnešní odrůdy jahod poměrně odolné proti chorobám a škůdcům a poskytují chutné, voňavé středně velké až velké plody.

Odrůdy jahod se většinou dělí do dvou skupin, a to jednou plodící a vícekrát plodící. Jednou plodící jahody dozrávají v červnu a v červenci, za to vícekrát plodící poskytují podle konkrétní odrůdy od července do podzimu další sklizeň/ně navíc. Existují ještě tzv. měsíční jahody, které plodí po celé léto.

Běžně pěstované odrůdy jahod plodících jednou do roka může na záhoně ponechat až tři roky. Musíme však počítat s tím, že ve třetím roce nemusí už sklizeň být tak bohatá. Co se týká vícekrát plodících jahod, ty bývají po jedné sezóně většinou dosti vyčerpané. Výjimkou jsou některé odrůdy např. ‚Hummi Gento‘, které dokáží i druhý rok poskytnout uspokojivou sklizeň. Výnos z jedné rostlinky bývá poměrně vysoký, u některých odrůd i 500g, je však nutné počítat s tím, že u vícekrát plodících jahodníku je toto množství rozděleno v průběhu celého léta třeba až do 15-ti malých průběžných sklizní. Chceme-li tedy pokaždé sklízet určité množství jahod, musíme mít k tomu adekvátní počet rostlin.

Pro výsadbu jahodníku je v našich klimatických podmínkách nejvhodnější srpen. Čím dříve totiž rostliny zasadíme, tím lepší vytvoříme základ pro bohatou sklizeň v příštím roce. Na začátku srpna jsou však sazeničky obvykle ještě dosti slabé a velmi náchylné na uschnutí. Musíme je tedy v tomto ještě horkém období opravdu svědomitě, pravidelně zalévat, aby neuschly. Problém je, že na přímém slunci při teplotách kolem 30 C rostliny stáhnou průduchy a nejsou schopny vodu přijímat. Mohou tak uschnout i při pravidelném zalévání. Často je tedy ještě potřeba rostliny dobře zastínit. Většině těchto problému se lze vyhnout, zasadíme-li raději sazeničky na konci srpna, kdy už jsou silnější a venku už není takové horko. Jahodník můžeme vysazovat i na jaře, musíme však v tomto roce počítat s nízkou úrodou. V takovém případě je často lepší raději ojedinělé květy z rostlin odstranit, aby se zbytečně jahodník nevysilovat a měl dostatek energie zesílit a v příštím roce přinést bohatou úrodu. Jarní výsadba má jedinou výhodu. V tomto období bývá v půdě dostatek vláhy a i teploty bývají příznivější, takže nemusíme jahody pravidelně zalévat a nehrozí nebezpečí, že uschnou.

Jednou plodící jahody na záhoně necháváme 2–3 roky, ty plodící vícekrát na místě necháváme 1 nanejvýš 2 roky. Mezitím si ale na další záhonek vysazujeme rostliny nové. Mladé jahody sázíme vždy na nový záhon. Nikdy nesázíme jahody do půdy, kde před tím rostly. Toto pravidlo se doporučuje dodržovat nejméně 3–5 let po odstranění jahod z půdy. Je důležité zmínit, že toto platí i pro jiné rostliny jako jsou například brambory, rajčata a další druhy zeleniny, se kterými jahody sdílí stejné nemoci a parazity. Půda po jahodách totiž může být infikována například některou houbovou chorobou, která by mohla napadnout i jiné náchylné rostliny. Logicky to platí i opačně. Jahody by se neměly sázet na záhon po rajčatech ani po bramborách. Pokud pěstujeme jahody v nádobách například na balkóně, musíme s každou novou výsadbou vyměnit i zeminu.

Jahodník naopak vyžaduje dobře vyhnojenou půdu s dostatkem dusíku a tím pádem se mu skvěle daří po některých tzv. předplodinách. Například kořenový systém hrachu nebo fazolí dokáže díky symbiotickým bakteriím, které žijí na jejich kořenovém systému (tzv.mykorhíza), vázat vzdušný dusík do kořenů rostlin a to je činí ideálními předplodinami jahod. Záhon připravíme tak, že odumřelé nadzemní části těchto rostliny po sklizni ze záhonu odstraníme, ale kořenovou část v zemi necháme. Půdu tím obohatíme o, pro jahody tolik potřebný, dusík. V takovém případě nemusíme již jahody dále hnojit. Přemíra dusíku by akorát vedla k nadbytečné produkci zelené hmoty na úkor plodů, což by dále bránilo dostatečnému přísunu vzduchu i slunečního záření. Přemíra hnojení také zvyšuje, hlavně ve vlhčím a chladnějším prostředí, nebezpečí napadení plísní šedou (Botrytis cinerea).

Tagy: jahody